Praha 13 se za mého života zásadně proměnila. Ze staveniště na okraji polí se postupně stala rozpínající se čtvrtí, která však stále zůstává relativně poklidným útočištěm rostoucího množství Pražanů, kteří tráví noci tak trochu stranou „velké Prahy“. Dynamický rozvoj posledních let však pomalu odnáší pryč to, co bylo vždy zřejmou výhodou třináctky a co se řada místních naučila brát za samozřejmé. Zeleň se postupně vzdaluje od našich domovů, ale přesto si to ještě plně neuvědomujeme. Při cestě za rozvojem je pro nás spíš překážkou než předností. Klidně se zbavíme vzrostlých stromů pro několik parkovacích stání a podobně. Je třeba klást důraz na ochranu a ohleduplnost ke stávající zeleni a při rozvoji města ji považovat za jeho nedílnou součást spíš než jen za roztomilý doplněk uprostřed asfaltu. Věřím, že to je budoucnost města obecně a v případě třináctky způsob, jak zůstat dobrou adresou.